Můžete to nazývat čirou fantazií a nebo dokonce výmysly, já se vás ale pokusím co nejlépe přesvědčit o pravdivosti tohoto příběhu, o existenci jiného světa. Po jeho přečtení vám něco jako čas nebo prostor začne připadat jako naprostá banalita. Hledejme vědecké vysvětlení, ale pokud na něj současní vědci doposud nepřišli, hledejme pak věčně. Hledejme tak dlouho, až narazíme na nepochopitelné, nevysvětlitelné světy. Proč si nový svět spojovat pouze s planetami, nebo ještě méně – s kontinenty? Tyto bytosti, o kterých vám povím, nepotřebují ke svému životu žádný povrch. Létají, vznášejí se prázdnem, jak se jim zachce. Jejich životní energie je vidět, tvoří auru obklopující každou jejich křivku. Aura vykresluje humanoidní podobu, a to je jejich jediná podoba. Tyto bytosti jsem nazval Errant-Creo, z latinských slov bloudit a tvořit. Nesvázáni těmito banalitami lidí, kterými jsou gravitace a nebo čas, putují černou nekončící tmou vesmírů.

Jednou se zastaví u náhodné ohnivé hvězdy, a až takový vzácný moment nastane, jednou za miliardu našich let, jejich energetický pulz, který se rozplyne všemi směry, odrazí planety oběžné soustavy vigintilliony kilometrů daleko. Velkou část z nich pozřou černé díry, ale ty, které odražení dokáží doputovat na místo určení, tento energetický pulz pozřou a stanou se z nich nová plamenná tělesa. Energetická bytost poté začne snít a s každým jejím snem se objeví voda na jedné náhodné planetě. Mrknutím oka se na povrchu pustiny rozlijí potoky, řeky, do mělčin se nalijí jezera a hlubiny zaplní oceány. Tak podobně, jako když lidská bytost převrhne na dřevěnou desku poloplný džbán vody. Délka této snové fáze spočívá na teplotě dotčené planety. Jedná-li se o planetu zatíženou ledy, postupně roztají, a vznikne tak nekončící oceán. Pokud planeta hoří, voda se vypaří tolikrát, kolikrát bude potřeba, aby oheň ustal.

Další fáze spočívá ve zhmotnění fantazie. Bytost kreativní natolik, že si to nedokážeme představit, vytvoří to, čemu říkáme příroda. Vytvoří systém schopný nadále fungovat bez její pomoci. Dříve zamrzlé těleso představujíc jistou smrt pro lidskou rasu, je během chvíle změněno na dočista nové, elipsoidní nebo parabolidní těleso s vysokou teplotou povrchu, prorostlé dřevitým pletivem rostoucí hmoty.

Existují však i jiné energetické bytosti, které s nimi odmítají komunikovat, nebo to nedokáží. Doposud není známo, proč se bytosti Solus-Eversor, se svojí ohromnou silou a inteligencí, nikdy nepokusili navázat kontakt s jiným druhem. Nejeví se v humanoidní podobě, postrádají podobu, kterou by byl člověk schopen přesně definovat. Záře jejich aury se mění v závislosti na tom, jaký před sebou mají úkol. Při putování nekonečnem aura postrádá jakoukoliv barvu a je tedy nemožné jejich cesty vypozorovat. Nejčastěji pak tráví svoji existenci neustálým ničením systémů planet, které vytvořili Errant-Creo. Solus-Eversor naprosto obklopí celou nově vytvořenou planetu a kousek po kousku ji dokáží efektivně rozložit na temnou hmotu. V další fázi ničení uchopí zbytky planety v podobě temné hmoty a rozpustí je, vznikne tak temná energie volně plovoucí jejich vesmírem. I přes to, že tímto záměrně ničí celé systémy vytvořené Errant-Creo, doposud není známo válčení a nebo konflikty mezi těmito dvěma druhy energetických bytostí. Ničitelů je v porovnání s tvořiteli tak málo, že nedokáží najít a zdevastovat naprosto všechen život vytvořený jejich soky. Pokud by se o to snažili, nemohou zabránit vývoji a vzniku nespočtu inteligentních forem života na nově vytvořených planetách.nově vytvořených planet

Věčnost je základní jednotka času pro bytosti Errant-Creo. Umějí své vnímání času zpomalit a nebo zrychlit. Po většinu času pro ně vše plyne obrovským tempem, svůj čas zpomalí až ve chvíli, kdy narazí na jinou bytost. Tento jev je velmi vzácný z hlediska toho, že se neustále pohybují v nekonečnu. Dvě bytosti nemají žádný způsob, jak spolu verbálně komunikovat. Proto využívají energii, která kolem nich proudí, k vytváření symbolů, kterými se mezi sebou dokáží dorozumívat. Tato tichá konverzace může trvat stovky našich let a nebo pět milisekund, v závislosti na její podstatnosti.

Na jedné z nově vytvořených planet poměrně rychle vykvetl inteligentní život. Technologický pokrok této rasy byl tak prudký, že jejich evoluce z přírody do měst představovala pouze jednu velkou změnu struktury mozku. Tak si tvorové zachovali divoký zvířecí vzhled, díky kterému dokázali navázat silná pouta s divokými zvířaty. Naprosto všechna zvířata, včetně těch nejvíce nebezpečných, byla domestikována a rasa využívala jejich sílu k budování monumentů.

Monumenty připomínaly naše starověké obelisky věnované bohům a zprvu postrádaly funkční využití, ale za pouhých sto našich let se z nich vyvinuly masivní civilizační prvky, ve kterých rasa přebývala. Postupně do obelisků tesala chodby a místnosti různých tvarů a začala žít v obrovských tunelových komplexech nad zemí. Trvalo jen opravdu málo času, než našla způsob, jak bourat kámen a hloubit tunely drasticky efektivním způsobem. Jejich města představovala několikakilometrové obelisky, které se, nám neznámým způsobem, neustále rozšiřovaly. Okolo nich se pak rozléhala pole a pastviny pro všemožná zvířata, masožravá žila v zázračném poklidu s bíložravými.

Poté opět trvalo pouze pár našich let, než rasa vynalezla hydroponii. Přesunula všechna svá zvířata z pastvin do obelisků. Genetickou modifikací zeleniny došla ke způsobu, jak pokaždé vypěstovat neuvěřitelné množství jídla a to i bez přítomnosti tepla a slunečního záření. Až jedno naše století trvalo, než rasa čistou energii produkovanou zvířaty přeměnila na elektrickou energii a vynesla svá obelisková města za hranice gravitace původní planety. Není jisté, proč tento krok podstoupila, nejpravděpodobněji pak za účelem osídlení jiných planet. Není známo, jakým způsobem dokázala zvířecí rasa učinit nezměrné množství zásadních pokroků za minimální jednotku našeho času.

-rozepsáno-