Vědci různých národností se rvali o přístup k novým minerálům. Země byla uzavřená pokladnice, kterou se její obyvatelé vždy snažili otevřít. Párkrát se jim to podařilo, ale do jejího středu se nikdo nikdy nedostal. Až do teď. Do výzkumu drahokamů se nalilo tolik peněz, objevilo se dalších deset odvětví jejich zkoumání a deset nových profesí. Vysoké školy rozšiřovaly kapacity pro mineralogii, univerzitní budovy rostly jako houby po dešti a to ve všech zemích, ale přes všechnu snahu nikdy nebylo dostatek míst pro všechny zájemce o studium. Zbývající většina, kterou to samozřejmě nikterak nezajímalo, se ráno u Snídaně s Novou snažila vstřebat nebo snad i pochopit informace, které jí byly předkládány.

Poslední desetiletí se mluvilo o suchu a nedostatku vody, teď o tom již není třeba mluvit. Objevení aquamantia, heterogenního minerálu podobného křemenu, bylo ve všech zpravodajských relacích. Titulek zněl: „Vědci objevili zázračný minerál, který vytváří vodu“. Zásadní rozdíl mezi křemenem a aquamantiem je ten, že nový zázračný minerál nemá absolutně žádnou barvu, váží pět set kilogramů až deset tun a nemáme žádný způsob, jak ho lámat. Vyskytují se jen a pouze v hlubinách země, kde se pod velkým tlakem a vysokou teplotou voda přirozeně odpařuje a všechny půdy po celém světě po miliony let, jimi byly nezištně hydratovány.

Stanovila se diagnóza na nedostatek vláhy, jednoduše jde o nedostatek aquamantia v podzemí. Nejbohatší se neštítili ihned pár kousků ukrást, každého napadlo velmi praktické lukrativní využití. Například, když ho zakopete v poušti, za rok na stejném místě najdete oázu. Někteří se pokoušeli menší kusy aquamantia zakopat pod svá pole. Nechuť davů k jejich sobeckým rozhodnutím je přiměl změnit názor a využít minerál lépe. Se skvělý využitím, a zároveň způsobem, jak se zapsat do historie, přišel jistý ruský magnát. Vyslal kamion naplněný zlatými cihlami, který vyměnil za excelentní čtyřtunový kus aquamantia. Ve vší úctě ke své rodné zemi ho zakopal v místě, kde dříve bylo Aralské moře.

Počátek další nevyhnutelné katastrofy oddálil druhý objevený zázračný minerál. Celý svět byl nalepený na televizních obrazovkách, když zpravodajství vysílala zprávu o tom, že se jeden z podzemních extraktorů přehřál. Řada vědců ohnivě debatovala, zda stroj narazil na samotné jádro země a pohltila ho polévka roztavených hornin, nebo je za tím něco jiného. Naštěstí tyto extraktory měly svojí černou skříňku, která se v případě zničení stroje seslala zpět na zemskou půdu cestou, kterou extraktor vyvrtal. Takto bylo objeveno conflagratium, dokonale neprůhledný, černě černý kus nerostu. Conflagratia nejsou různorodě tvarované, pokaždé připomínají geometrické vzorce. Na rozdíl od svého předchůdce se jedná o drobné minerály. Zázračné jsou proto, že po kontaktu s ohněm zvýší svojí teplotu a prozatím neznáme žádný způsob, jak jejich teplotu snížit. Země celého světa se konečně rozhodly zasáhnout, vyplatily investory extraktorů a stanovily efektivní využití nového zázraku. Demokratické země v conflagratiu viděli obnovitelnou energii. Tepelné elektrárny se ze dne na den staly nejvíce ekologickým způsobem získávání energie. Ty, které byly kvůli ekologii v minulosti zavřeny, měly své slavnostní znovuotevření. Nebylo příliš jasné, jaké využití pro minerál našly nedemokratické země

Rozsáhlé těžební aktivity na území Monaka způsobily lehké zemětřesení následované postupným rozpadem půdy. Podzemní komplexy vytvořené těžbou narušily stabilitu zemského povrchu a tím bylo zničeno dvanáct budov.

Průzkumy veřejného mínění značí, že většina populace po tomto incidentu nesouhlasí s extrakcí minerálů ze zemské půdy. „Jejich vytěžením riskujete přírodní nerovnováhu oblasti, kde byly původně objeveny.“ píší aktivisté. „Následkem nepřetržité těžby by mohla být migrace populace na místa, která jsou nedotčena“.
Byla zjištěna souvislost biomů planety s výskytem zázračných minerálů. Vládní organizace začaly v pouštních lokalitách zasahovat proti nedovolené těžbě conflagratia. V mokřadech a mangrovech pak proti těžbě aquamantia. I přes to se černý trh se zázračnými minerály rozrůstá nezastavitelným tempem.

Conflagratium nejen pohlcuje teplo způsobené ohněm, ale pohlcuje také teplo způsobené kterýmkoliv jiným objektem nebo materiálem. Během testu č. 22-12-52 vedeného Mezinárodní asociací držitelů zázračných minerálů (MADZM) byl minerál položen na rozpálený asfalt. Následovala krátká reakce, při které byla teplota asfaltu snížena o 51 stupňů Celsia, přičemž teplota minerálu vzrostla o stejnou výši.
Některé vlády postupují kroky k znárodnění zázračných minerálů, jejich extrakce z přírodních nalezišť v rozmezí státních hranic se stává zakázanou. Státy ale nejsou schopné zastavit všechny těžařské aktivity, zvláště pak ty nejrozsáhlejší, které jsou spojovány s organizací MADZM, ty jsou čím dál častěji účelně zakrývané záminkou těžby jiných nerostů. V politické, ale i občanské sféře se vybudovaly dva novodobé názorové tábory. Jedni chtějí znárodnit všechny z.m. s vidinou budoucnosti, ve které by byly jejich rozsáhlé benefity použity k obohacení všech, nehledě na finanční situaci jednotlivce. Druzí bojují za absolutní svobodu podnikání v této oblasti a zakázání těžby vidí jako silný útlak vládních sil vedený proti podnikatelům, který „nemá v kapitalistické společnosti žádné místo“. Argumentují tím, že tak či onak budou z.m. použity k obohacení všech, tím, že se díky nim sníží provozní ceny výroby energií a potravin, nehledě na to, jestli budou vlastněny jednotlivci nebo kolektivně.

Aquamantium se prosadilo jako zázračný přípravek pro pěstování. Nejen, že skvěle hydratuje půdu třistašedesátpět dní v roce, ale také zamezuje výskytu nemocí rostlin. Kvůli finanční nenáročnosti agro-podnikání značně klesla cena všech potravin, podle průzkumů si díky tomu mohou nízkopříjmové domácnosti dovolit nakupovat kvalitnější potraviny. V tomto ohledu má objevení minerálů blahodárný vliv na zdraví lidské populace. Skupiny aktivistů bojující za navrácení Aquamantia do místa, odkud bylo „ukradeno zemi“, pozvolna ubývají, až mizí.

-rozepsáno-