Muselo to spadnout z nebe. Ne anděl, jak byste očekávali. Ale rovnou celá budova spadla z hvězdných výšin a přistála na břehu malého pobřežního městečka. Nezřítila se, po tom masivním dopadu zůstala prostě taková, jakou ji postavili. Ospalí námořníci, kteří se zrovna vraceli z půlnočního rybaření, popadli druhý dech a vyskočili ze svých lodí. Utíkali si prohlédnout tuto zvláštní nebeskou budovu, která svým dopadem rozvířila moře. Do pár minut se kolem obchodu krčilo vší obyvatelstvo městečka, snažíc alespoň nahlédnout dovnitř. Skrz jedno z kulatých oken šlo vidět na mramorový podstavec vevnitř, který držel zvláštní zářící grál. Na podstavci visela cenovka, musel to být nějaký obchod s čarovnými předměty.

Ne všichni měšťané se šli před prvním průzkumem obchodu pořádně vyspat. Jednomu z nich to nedalo vůbec spát, jak se něco takového mohlo přihodit? Proč se všichni rozešli a nepokusili se jít dovnitř? A za co si takový artefakt koupit? Tyto otazníky stále dokola létaly v hlavě slečny Lýdie. Od přírody byla zvědavá a tuto noc jednoduše nemohla usnout. Odhodila svojí peřinu na zem a vyplížila se ven. Doufala, že bude první, kdo do magického obchodu vkročí.

Kupodivu bylo odemčeno. Žádné prastaré zámky, kletby nebo zaklínadla, nic dveře nedrželo. Ve skutečnosti zde nebyla přítomna žádná magie. Svíčky v grandiózním lustru se při jejím příchodu sami od sebe nezapálily, ani se kosti na zemi nezvedly a nestaly se z nich kostlivci. „Počkat, kosti?“ vylekala se.

Ano, kromě zářícího grálu na podstavci z mramoru bylo v magickém obchodě mnoho dalších věcí k vidění. Snažila se si pořádně prohlédnout interiér zatímco ještě stála ve dveřích. Avšak světla byla zhasnuta a měsíční zář pouze slabě procházela skrz ta zvláštní kulatá okna. Uvnitř byla budova mnohem větší, než z venky. Záře grálu neměla pražádnou šanci osvítit více než své nejbližší okolí. I přes vidinu nevítajícího prostředí Lýdie pomalu vykročila směrem k tomu artefaktu.

„A co se stalo dál?“ Zeptal se kronikář, zatímco se hrbil u psacího stolu s perem pevně v ruce.

„No už si to nepamatuju, ale asi jsem se šla podívat na tu cenovku nebo co to bylo.“

Tak Lýdie pomalým, obezřetným krokem šla směrem k podstavci. Každý krok doprovázelo chrastění kostí a cinkání a chrastění dalších drobných věcí, které pokrývaly podlahu. Jako první z měšťanů to ona měla možnost zvednout artefakt do svých rukou a objevit jeho sílu. Ale žádná síla objevena nebyla. „Takový kus krámu, co já s tím teď,“ pronesla vrcholně otráveně. Odhodila grál na podlahu, ten zacinkal a pak splynul se všemožným haraburdím. Už byla na odchodu, když si ještě vzpomněla na tu cenovku, která visela z podstavce. Namísto čísla tam ale bylo napsané nějaké slovo. Více slov, možná věta. Dívajíce se pozorně na symboly, nebo snad znaky, určitě to bylo čitelné. Po přečtení té věty se vyděsila. Papírek obsahoval tento vzkaz:

“Poslední, kdo vejde do tohoto obchodu, bude mít celý život štěstí.”

„No jasně!“ Vyhrkl nadšením kronikář. „Takže tak se z toho uklízeče stal milionář!“ Dopsal za tímto příběhem tečku a cítil se nevídaně energicky. To samé se nedalo říct o Lýdii, která vedle něj zhrouceně seděla na židli.

„Nekončí to vůbec tak, jak bych chtěla,“ pověděla a rozplakala se.

„Ale prosímtě, ty máš celý život štěstí. Věčně někam pobíháš a děláš kraviny a přesto máš perfektní zdraví,“ zachraňoval atmosféru kronikář. „Víš co, přepíšeme ten příběh.“

„Co?“ Udiveně hleděla na kronikáře, jak pečlivě přeškrtává poslední věty a začíná znovu psát.

Jako první z měšťanů to ona měla možnost zvednout artefakt do svých rukou a objevit jeho sílu. Síla artefaktu tkvěla v tom, že tomu, kdo ho jako první najde, bude po celý život přinášet obrovské štěstí. Už v ten moment, když ho zvedala z podstavce, pocítila jakousi změnu. Nešlo to slovy popsat. Tehdy ještě pramálo tušila, jak moc obrovské štěstí ji ve skutečnosti potká.

Nejprve na jedné z jejích výprav na otevřené moře objevila truhlici plnou zlata. Shodou okolností zrovna kolem plula loď rybářů, kteří ji dobrovolně pomohli truhlici vylovit. Jakmile se vrátila na pevninu a přivázala svoji loď, zakopla na pláži o zlatou starožitnou lampu. No dobře, to už je možná trochu moc. A tak byla její odvaha objevit tajemno náležitě odměněna a celý život ji doprovázelo ohromné štěstí.